Které evropské země skutečně používají vinětu
Kde potřebujete vinětu a kde se platí podle ujetých kilometrů – země po zemi.
Kdo projel střední Evropou víckrát, jistě si všiml, že žádné dvě země neúčtují užívání silnic stejně. Jedna vám prodá povolení na pevně dané období. Druhá účtuje každý kilometr na zpoplatněné silnici. Zaměnit obojí na jedné cestě patří k nejčastějším důvodům nečekané pokuty, takže se vyplatí vědět, s jakým systémem máte co do činění, ještě než překročíte hranici.
Země s vinětou
Rakousko, Švýcarsko, Česko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko fungují na vinětovém modelu. Zaplatíte jednou za dané období – podle země a zvolené varianty od jednoho dne až po celý rok – a po celou tu dobu máte pokryté dálnice a rychlostní silnice. Žádný přepočet na kilometry, žádná mýtná brána, kde je nutné zastavit. Vinětu koupíte, naváže se na vaši registrační značku nebo se vylepí na sklo, a jedete.
Háček je v tom, že viněta pokrývá jen silnice, pro které je určená. Běžné dálnice a rychlostní silnice ano, některé horské tunely a prémiové úseky ne vždy. Rakouské úseky Brenner, Arlberg a Tauern jsou nejjasnějším příkladem: i s platnou vinětou se tam platí zvláštní mýto navíc.
Země účtující podle vzdálenosti
Francie, Itálie, Polsko a Španělsko používají zcela jiný model. Při najetí na dálnici si u závory vezmete lístek a při sjezdu zaplatíte podle ujeté vzdálenosti. Nic se nekupuje dopředu a není třeba plánovat pevné období, ale náklady rostou přímo s trasou a dlouhá jízda napříč zemí se u mýtných bran rychle nasčítá.
Proč na tom při plánování záleží
Jediná cesta Alpami může za týden protnout čtyři nebo pět takových systémů. Vyjedete z Rakouska do Itálie a ze dne na den přecházíte ze země s vinětou do země s kilometrovým mýtem. Vynecháte nákup viněty, protože jste předpokládali stejná pravidla jako v předchozí zemi, a místo účtenky z brány vás čeká pokuta. Nejbezpečnější je rozvrhnout si trasu dopředu a zemi po zemi ověřit, jaký systém platí – před odjezdem, ne na hranici.