Jak naplánovat cestu Alpami
Rakousko–Švýcarsko–Slovinsko bez zakopnutí o tři různé mýtné systémy.
Cesta Rakouskem, Švýcarskem a Slovinskem vás během jediného týdne provede od ledovcových údolí přes města u jezer až k horským průsmykům a patří k nejvděčnějším trasám, jaké se v Evropě dají naplánovat. Je to zároveň trasa, kde se mýtná pravidla mění častěji než krajina, a to patří do plánu, ne mezi překvapení na cestě.
Tři země, tři různé systémy
Rakousko i Slovinsko používají viněty, takže jeden nákup pokryje dálnice a rychlostní silnice po celou dobu pobytu. Švýcarsko to má trochu jinak: prodává pouze roční vinětu bez krátkodobých variant, takže i týdenní návštěva vyžaduje celoroční povolení. To je dobré vědět před překročením hranice, protože řidiče čekajícího krátkodobou variantu jako v Rakousku může cena i formát zaskočit.
Nad rámec viněty se na několika alpských úsecích platí zvlášť, ať máte jakékoli povolení. Rakouské úseky Brenner, Arlberg a Tauern potkávají řidiči na této trase nejčastěji a Švýcarsko má vlastní tunelové mýto třeba na Gotthardu. Nic z toho běžná viněta nepokrývá, ať jde o vinětovou zemi, nebo ne.
Plánování trasy s ohledem na mýto
Prakticky to znamená načrtnout si trasu před odjezdem a vyznačit, kde překračujete jednotlivé hranice a kde narazíte na úsek se zvláštním mýtem. Nemusí to být přesné na kilometr, stačí zhruba vědět, kdy budete potřebovat vinětu, kdy zvláštní platbu a kdy ani jedno. Když si to vyřešíte dopředu, nepočítáte to u mýtné brány s řadou aut za sebou, což je pěkně stresující způsob, jak zjistit, že vám něco chybí.
Záleží i na termínu
Alpské průsmyky se podle sezony zavírají nebo omezují, zvlášť mimo letní měsíce, takže se vedle mýtných povinností vyplatí sledovat i stav silnic. Trasa, která v červenci vypadá na mapě přímočaře, může v říjnu vypadat úplně jinak, a počítat s rezervou na počasí či uzavírky je stejně důležité jako mít v pořádku mýto.